Runtour 2021 Brno

Sobota 5. června 2021, první závod po covid omezení snad všeho venkovního běhání.

Příprava před závodem aneb Snídaně šampiónů, bo musím tomu štěstíčku jít trošku naproti. No ňi???!!!

Krásné ráno, kochání se krajinou podél dálnice z Ov do Brna, k přehradě. Povinná zastávka se ségrou na benzínce, na dopolední kávu a zas frčíme...

A jelikož se hlavní závod na „rantůru“ běží až odpo ve dvě, je čas omrknout eště brněnskou zoo. Ta je kousek od přehrady, kaj se to všechno dnes odehrává. Sympatická zahrádka, ale furt do kopce, nebo spíš ve svahu. Zdejší zvěřina na pohodu, očumujem spícího medvěda na šutru, nějaké pískající sysly nebo co bylo, hladíme si psa a zas jedem...

Podle infa na stránkách závodu nacházíme skoro full parkoviště, vyklopíme polámané těla a jdem na prezentaci pro startovní balíček.

Dnes mě tady čekají dva okruhy po 5ti kiláskách. Nemám to rád, ale co už...Koukáním na přehradu a mraky ryb v ní a fanděním dobíhajících závodníků na „pětce“ si krátíme čas...Covid opatření tady jest dodržováno, tak do závodního areálu mohou jen závodníci, a to ještě v roušce. Tu si můžem sundat jen po startovním výstřelu. Bez roušky prostě do startovního koridoru nikoho nepustí!

Menší rozcvičení a jdu se mačkat. Sešlo se nás tu neuveřitelných 251 medailechtivých běžců. Tak mačkání je na místě s náhubkama na ksichtě.

Zas ty moderátorské opice hecují dav, žhaví a burcují než zazní startovní pistole...Naráz všeci klikají na ty svoje hodinky a lidská housenka se dává do pohybu. Zas to chvilu trvá, než i já se rozběhnu. Hic a dav, kurňa, ať už jsem na trati...!

Vůbec to tu neznám, ale čekám rovinku, přece jsme u přehrady a bude tu snad jen cyklostezka?! No a není , rovinky tu neznají. Housenková dráha hadra! Dolů, zatáčka, nahoru, zatáčka, kousek hřebenovky a zas dolů, nahoru, prudká doleva, dolů parkem, kde místní kempové grilujou, k přehradě, nahoru, vlevo, rovně, kolem volejbalových kurtů, kaj se cosyk hraje a samé baby, což trochu odvádí pozornost a ničí pekelné soustředění se :)  A zpět na cestu, vyběhnout kopeček a první kolo máme za sebou, probíháme znovu startem, osvěžení vodou a vrháme se s chutí do druhého. Rubu to co se dá, snažím se v kopečcích předbíhat slabší kusy a valit z kopce hlava nehlava. Na posledních 50ti metrech mě bere nějaký rozjetý ranař, tož ho stihnu pochválit bo to dycky potěší.

Doběhnu do cíle s jazykem skoro na vestě, fasuju kovovou medailu a objevuje se ranař s přátelským objetím. Kdo dává někdy i dostane . To potěší dvakrát... Jdu rychle hodit foto na stupně vítězů. Místní svišti si tu hrají na hoňku tak mě ani neregistrují... :)

A konečně, jdu se rychle odměnit. Bo celou dobu si dělám žízeň na místní pivko. Obecní kelímek tahám už pravidelně sebou. Ochotná paní výčepní mi tankuje jedno orosené...

Krásná, památeční medaile, luxusně husté pivko, pro tohle stojí žít a bavit se běháním...Radost skrytá v maličkostech, vůbec neva, že jsem 52hý a 13ctý ve své věkové kategorii. Hlavně žiju a běhám a chutná mi pivko :)

                                                                   „Ať žije BĚH“.