RUNTOUR 2019_Praha

Všichni kolem už v Praze běhali a já ještě furt ne! A tak jsem se jednoho dne vydal na slavnou RUNTOUR do té velké Prahy.

12.října, sobota ...počasí značky IDEÁL. Nebe bez mráčku, teplota na krásných 25 stupních. Start a cíl v parku Ladronka. Jelikož nejsem místní, tak menší bloudění se mně nevyhlo, ale dobrá věc se podařila a park byl objeven. V propozicích bylo kde si mám vyzvednout startovní balíček, i rady v kolik a co se běží, tak super. Moc mi to na začátku pomohlo. Stánek s registrací jsem našel a šel si vyzvednout číslo a čip. Příjemné překvapení po obdržení ,, balíku" . Dostal jsem tyčinku z Lidlu, krém na těžké nohy od Alpy, nějaké prospekty na značkové boty a slevy, časopis Run, jedno balení vitamínů_minerálů pro chlapy a malé balení vody. A to vše v báglu na záda od České pojišťovny. Po dlouhé době něco pěkného za to startovné. Sice je to komerce, ale jednou za čas..potěší :)

Můj cíl je dát to pod 45 minut...Vybíhám konečně ve svém novém závodním triku a kompreskách na zakázku. Motivace by byla. Hlava to ví, ale co ty nohy a zbědované průdušky? Jdu si to užít. Lidí jak much. Závodí se na 3, 5 a 10 kilásků. Před dospělákama ještě běží děti v Rákosníčkových vzdálenostech od 500 m do 1 km. Super. Tady to žije!!!

Můj trénink stál opět za to hnědé smradlavé, a tak jen hlava je připravena a namotivovaná. Tělu pomáhám opět malým pomocníkem Thorem, půl hodinku před startem tankuju do břicha. Ještě nevynechat cestu na wecko a můžem se jít tlačit ke startovní čáře.

Moderátoři dav nadšenců hecujou, něco furt kecají a pouští nám motivační music. Je nás tu fakt dost, tak ani nevidím pořádně start, jen v dálce pistoli a čekám na její výstřel. ,,BUM"  a nic. Dav se ani nehne. Tlačenka! A než se to rozjede, čekám :) Po chvilce se to přede mnou rozjede a já si můžu zapnout hodinky a jdem na to! Všímám si, že tady mají asi tři vodiče s velkým praporkem, kde mají napsáno za jaký čas budou v cíli. Bomba. Držím se borca co má na hrbu prapor s časem 45 minut. Ještě si tak pro sebe říkám, že ho dám a budu dřív jak on. Tož idem, na to..nasadit tempo kolem 4:30 na kilásek a držet co to dá... Terén asfaltový bez stoupání. Smrtící rovinka , že je vidět krutě daleko. Fuj :) Běžíme a místní nám dost nahlas fandí a i děcka kolem cesty povzbuzují hlasitě. Fajn atmoška. Zatím běžím v chumlu závodníků, ale časem postupně plevel odpadá od zrna. Ten borec s vlaječkou se mi snaží utíkat s hrstkou nohsledů. Asi po dvou kilometrové rovince na cestě se to stočí vlevo do parku na pískovou cestu . Ta se klikatí parkem, vede nás kolem první občerstvovací stanice. Cítím se dobře a tak jí jen probíhám bez tankování. Chválím tělo a mysl, že jsem skvělý a zvládám to. Vlajkonoš mi, ale i tak pořád utíká. Kurňa! Sice jsme v klidu,nic nebolí ani nepíchá nikde, čas si držím v průměru, ale dotahovat jeho se mi daří vážně pomalu. Kochám se na uklidněnou okolím a parkem co tu maj. Krása, teplý den, slunko peče jak v létě, co chtít víc?! No co asi...Natřít to tomu vlaječkáři! Běžíme, běžíme a vidím, že se blížíme do místa startu. Tady tohle je jen pěti kilometrový ovál, tudíž ho musíme oběhnout dvakrát.

Cítím se ve formě, což přisuzuji hlavně Thorovi, kapku proto zrychluji a chytám se týpka v modrém triku. Dobíhám a dokonce předbíhám ukecaného frajera s vlajkou. Teď jen vydržet zbytek kola a nenechat se doběhnout. Horko útočí, mám sucho v puse, slunko peče jak cyp, ale bojuju. Vlevo na pěšinu, na louku, proběhnout občerstvovačkou. Tady za sebou slyším hecaře s vlajkou jak huláká: ,, napijeme se, ale nezastavujem, přejdeme jen do chůze.." Zas nic netankuju ani na sebe neliju. Furt se snažím mít před ním náskok. Z louky do parku a na dloooohouuu rovinku k cíli.

Už vidím televizní věž, tak to nebude daleko. Vydrž sakra! Na hodinky se ani nedívám bo není čas. Bojuju ze všech sil s myšlenkou to vypustit a doplazit se do cíle. Nesmím ji podlehnout. Tělo prosí ať ho už netrápím a dojdu ten kousek.  Bože... Jedu sem taký kus a nevzdám to na posledních pětistech metrech! Celou dobu zas po špičkách, lýtka v poho. Cítím jen puchýř pod pravám palcem. Ale co, mačkám v sobě zbytek sil.

Jdu do sprintu a jěště beru borca přede mnou na cílové metě. Umírám šťastný za cílem, s památeční medailí na krku, že jsem to vydržel a jako bonus si tohle zaběhl pod 45. minut jak jsem si řekl. Maximální spokojenost, vše vyšlo bez zranění a utrpení. Malý puchýř je dobrá vzpomínka na Prahu a krásný závod.

Můj výsledný čas na 10.km je 44:55... 45.té místo z 220.chlapů do 39.let. Jinak 116.tý z celkových 1005.ti doběhnutí vších závodníků.

Na závěr... Skvěle připravený závod. Trať bez chyby, krásná nezáludná rovinka, cestou necestou, na slunci i ve stínu. Dobře rozmístěné občerstvovačky. Lidí jak opic, ale vše bez problémů. Všude dost místa. Šatny, wc, voda na umytí zpoceného ksichtu, hodně stánků s kravinama, kapela k poslechu po závodu. Za mně není co vytknout.  Příští rok bych dojel klidně zas!

Díky organizátorům za překrásný závod.