MichalRun 2022

Nechci se tu zas opakovat o chuti závodit a tak prostě-jedu na fajny závod, kde jsem běžel předloni a aj se mi tam i dařilo. Přímo do srdce Ostravy, do areálu dolu Michal...Zpátky k úžasným „MichalRanařům“.

Sobota dopo,počasí trochu mračno a ne teplo, na běh ideál, má sestra je na značkách, tentokrát řídím já ale :) A je to vidět, před cílem bloudím bo jsem myslel, že kurňa vím kam jedu, že? No, nic, navigace, plný plyn, i přes obec neboť už se mi krátí čas na vyzvednutí startovního čísla, OMG...koně moje hyjéééé...

Parkujem v areálu, to známe z minula, jdem vyzvednout číslo, nachystat se, odlehčit se, protáhnout se...Závodníků asi tak zas stejně , odhaduju...

Furt zvažuju, že se přiobleču, ale zas mi pak bude hic, tož to riskuju a jedu na lehko, nejsme žádné béčka... Pomačkat hodinky, natáhmout kompresky pěkně pod kolínka a idu se cpát do davu, robím si strategickou pozici, tak někde kousek od lajny. Ségra nachystaná u startovního oblouku a nehne se dokud nepřiběhnu...

Hlavní mluvčí nám to odstartuje a můžem letět. Jsme zvědav, zda je trať stejná a nakonec je :)

Mírné stoupání ven z areálu, přes hlavní cestu, kolem domků a prudký výběh do lesíka, blátíčko kapku, ale dá se to. Předbíhám funící kolegy, sem tam se někoho držím, ale když nemá to mé tempíčko, tak jako sorry a jedu dál a nechávám ho za sebou...Na jednom úseku dost bojuju s jedním, asi místním borcem, střídáme se, různě i předbíháme. Nevím jak ho dostat, má naběháno a já zas jen prstem na fejsu.

Podle těžební věže vidím ,že se blížíme k cíli a on pořád přede mnou. Začíná stoupání k areálu, ještě přeběhnout hlavní cestu, pak velký oblouk po asfaltu a je tu brána areálu a asi 70m do cíle. Vidím jak týpek zrychluje, fanoušci nás začínají hecovat a jeden křičí : „PROŽEŇ HO!!!!“ Hej a tohle na tom závodění strašně miluju...Hecování se do poslední kapky sil, na posledních metrech si to eště rozdat, poprat se o nějakou tu sekundu, prostě kdo z koho v rámci fair play. A když tak, nenechat mu vítězství prostě zadara. Nabírám rychlost a do řiti, on tež! Musím přidat, víc a víc, rubu to, už, už a mám ho, vydržím a letím do cíle. Ohromné skandování, za ten cílový souboj, sklízíme oba potlesk. Za vítězným obloukem si kamarádsky podáme ruce, a přišel i celkový vítěž, potřást si rukou. Úžasný souboj a ta atmoška, jako fakt BOŽÍííííí.

Dostáváme skleněnou, broušenou medaili s logem závodu, ze startovního balíčku beru poukaz na párek v rohlíku a pivko z místního pivovárku, ségru zvu na kafe a sedáme, čekajíc na vyhlášení závodu.

Čekáme napjatě, postáváme nervózně před tribunou, už si skoro koušem nehty a furt neslyšíme, že vyhlašují mužkou kategorii... A ryp, je to tu...Usměvavá paní pořadatelka vyhlašuje 3tí místo a .....jsem to JÁ... Tvl, jóóóóóóóó... :) Yes! S časem 35.min něco na 7,5km, 150m převýšení a je to bedna!

A zas nějaká ta lahvinka, což potěší, že? S tím ksichtem si mě paní moderátorka asi pamatuje bo se ptala, že jsem zas na bedně jako...? Kývu, že jako jó, před tím , ale byl jsem 2hý. Fotky do kroniky i funclub a idem dom, je kosa a na prohlídce areálu jsme byli tenkrát. Tož nic. Poděkujem a mizíme. Ségra se ujímá řízení směr Globus a jídelna. Bedna se musí oslavit pořádnám šnyclem s bramborovým salátem :)

Závěrem? Zas luxusní vzpomínka, další zářez na pažbě, adrenalinu bylo neurékom, počasí vydrželo, pořadatelé opět nezklamali a udělali výborný závod i atmošku v cíli...

Díky a snad za rok... Běhu ZDAR!

https://www.michalrun.cz/zavody/michalrun/