MichalRUN 2020

Doba fejsbůková vládne světem všelijakých informací a vidět je to neustále na lidech kolem...Kdo na něm není, jakoby nežil. Co chci vlastně říct? Vyskočil mi na něm článeček, při brouzdání fejsem v práci, že další RUN nadšenci chystají běžecký závod kajsyk v Ostravě a jako návnadu vytvořili unikátní finišerskou skleněnou medaili pro několik šťastlivců.

Startovné tři kilča a za něj nabízí tuto medaili, pivo nebo nealko v cíli, tašku s dárkama od sponzorů, hlavně oblíbený párek v rohlíku, po závodu hudební program...samozřejmě lákavé ceny pro vítěze... takže proč do toho nejít????

On-line registrace a další kroužek v kalendáři....

Sobota dopo, zářijový víkend, hic a polojasno. Značka ideál. Areál je otevřen od 9 ráno a je možno po celou dobu bezplatně navštívit hornické muzeum... Samotný závod na 7,5 km začíná o půl jedné, tak je dobré pořádně posnídat a doplnit tekutiny. Ségra zas ochotně dělá šoféra, já špatného navigátora, kousek před cílem bloudíme, ale NO STRESS...Parkujem před areálem, ale všímavý pan pořadatel nám nabízí parkování pro závodníky uvnitř. Tož supr, valíme s autem za ním...

Jdu pro startovní číslo a leháme na trávník. Areál dolu Michal je hustý. Kdo tu eště nebyl tak doporučuju. Hoďka do startu, tak nasáváme teplo zářijového slunce a koukáme na místní borce...Dnes chci běžet na krev, 7 a půl kilásku musím dát i kdyby nevím co. Zkusím co to dá a snad mě nejebne v takym hicu. Menší protažení bo čas kvapí a jdeme na start.

Zrobit jednu fotku a zapínám hodinky. Opět tajně doufám, že trať je dobře značená a neztratím se před koncem. Běží se přes nějaké místní parky cestou necestou, i mezi domkama, přes křižovatky.. Hustý. Stojíme a čekáme na startovní výstřel.        ,, PRÁSK a VČIL !!!

Asfaltka..kopeček nahoru...přes cestu...kopeček dolů, vpravo někam ven a do parku...Rubu to, a předbíhám co se dá. Hlídám si mezičas a držím tempo, sem tam mě někdo pouští i před sebe. A kdo ne, toho beru zleva...Mezi lesoparky jsou asfaltové přeběhy mezi domkama, raz kopec dolů, raz navrch stoupání jak cyp. Značení dobré, na křižovatkách stojí chlupatí a usměrňují provoz...Seběhy se snažím využívat na max, stoupání zas udýchávat. Na jednom bodě pořadatel počítá a jsem šestý. Do cíle chybí menší půlka a v dálce přede mnou jeden týpek. Nohy v poho, všechno zatím drží tak valím dál...Borca dobíhám i předbíhám, pak v lese další dva. Nejprve za nimi vlaju, ale na rovince je oba dávám. Následuje seběh tak svůj náskok zvětšuju. Prudká vpravo a po rozblácené cestičce někam na další asfaltku. Dlouho nic a pak narazím ještě na jednoho co viditelně nemůže, ale nechce svoji kožu dát zadara. Mezi stromy začíná vykukovat už důlní věž a cíl nebude tím pádem daleko. Týpka se mi pořád nedaří dostat za své záda, kurňa!

Už jen poslední stoupání, pak přes cestu a dvě esíčka a jsme v areálu. Tak ho nechám, říkám si...Tahá mě, tak proto...Ale NE, cosyk mě furt hecuje a dávám posledních 200metrů na plný plyn. Miluju tuhle část závodu, když se můžu zničit sprintem, a dnes je ten den, kdy to letí skoro samo :)

Dobíhám TŘETÍ. Segra nevěří...Ani mě nečekala tak brzo. Dva borci mi gratulujou a já na oplátku jim. První je z MK Seitl, tak to je šupa, že jsem třetí...

Tankuju tu žlutou vodu co pije ,,Jarda 68" ve své reklamě a jdem na kafe a pivo. Sedáme zas na trávu a čekáme na vyhodnocení závodu.

Doba je zlá a taky šetřím plasty, včil nosím kelímek svůj...Pivo jejich, z Heřmanic...

Tak,všichni doběhli, výsledky mají a už je čtou a volají na pódium vítěze v jednotlivých kategoriích. Bože! Jsem druhý v mužích nad 40let. Moje první vydřené místo na bedně!!!

Po akci  jdeme eště se segrou mrknout do hornického muzea, na jeho komentovanou prohlídku a pak do Glóbu, na kuřecí řízek s bramborovým salátem :)

Dnešní závod jsem si užil. Nebyla to rovinka, medaile nebyla zadara, ale krásný závod po celou dobu i mimo něj. Pěkný areál, který snad uvidím i příští rok. Pohodoví pořadatelé, dobré kafe i pivko. Klobouček za jeho zorganizování. DÍKY !