MajDay Závod, na který se nepřipravíš

Závod je náročný - a rozhodně se na něj nepřipravíš! Popleteme Ti totiž nejen nohy, ale i hlavu. Ale neboj, nepotřebuješ žádné speciální vybavení ani extrémní fyzičku. Možná nevyhraješ, možná cestou zabloudíš a do cíle se doplazíš... to není podstatné. Předkládáme ti jedinečnou gorolskou výzvu pěkně "po našemu". Letos start přímo z Třince! My už se 14.8. 2021 nemůžeme dočkat! Tak tohle píšou na jejich webovkách...ale ještě před tím...

Majday aneb co všechno tomu závodu předcházelo...

Jak to většinou bývá, po určitých neshodách a ztráty jednoho ze dvoučleného teamu, si člověk řekne v hlavě svoje a zatvrdí se, že bude zase sám, raději...běhat, plavat, cvičit, spálí všechny mosty... Jenže tohle všechno nesmíte mít hluboko v srdci a časem zjistíte, že některé věci prostě mají jiný POWER, když je prožíváte ve dvou a dělíte se o ty endorfiny štěstí společně... No, a tak začla příprava nebo spíš fáze č.1 a to: najít podobně cáklého tvora, který nadšeně a bez námitek kývne...na cokoliv ujetého... :)

V mém okolí mrtvo, jeden kamarád by byl možná  i dobrým parťákem, ale pod heslem : „furt v prdeli", na mě neměl čas. Zkouším tedy znova, obezřetně zabrousit do ženských vod, přece jen jich je tam více ujetých do běhání... A kde jinde začít než v robotě. Vytipoval jsem a ve vhodnou chvíli, několika dotazy, si oťukal potencionální teamovou společnici. Na otázku, zda-li jí nevadí bláto, odpověděla kladně a já vytušil malé nadšení a snad i počáteční zájem o tento nevšední závod. Tož super!!! Nad trapnou připomínkou, že nemá silné ruce, mávám znuděně rukou. Než zavřu dveře od kanclu ještě stihnu vypustit „máš dost času se na to připravit!"

Jeden ročník jsme tak nějak vypustili, kvůli covidu a mého laxního přístupu k nastávající spolubojovnici, ale ten 2021 už musí vyjít. Podzimní výběh na Hradec, zkouška, nácvik , omrknutí jak jí to klusá, do kopce, na rovince, na asfaltu i mimo něj...Pak eště zimní výšlap na beskydský Smrk...Hned po něm menší zdravotní výpadek, jarní dávání se dokupy...Když se sere, tak se sere...A čas letí jak splašený...Rychle eště zrobit naše logo a nechat si potisknout trika na závod...a že jsme stihli aj potrénovat? Kaj tež...tento ročník změnili místo pořádání i překážky, tak to ani nemělo moc význam, vše se řešilo nad mapkou závodu a překážky se cvičily v rovině teoretické.

No nic, sobota ráno je tady, naházet všechny hadry a žrádlo do auta a můžem fičet do Třinca na stadión. Cesta dlouhá, kusek před cílem bloudím, bo se tvrdohlavě bráním radám paní z navigace :) Parkujeme, berem jen nutné věci a jdem vyzvednout registrace. Krásný stadiónek, všude plno stánků s ukázkami všelijakých sportů a jídel, káv i piv. Už ať jsme v cíli :)

Našli jsme to, stavíme se do fronty na výdej startovních balíčků, mrkám na propozice a my dva běžíme až za dvě hoďky...Ty kráso, tolik času, tož dáme eště ňamku a výborné kafe...Prošli jsme to tu snad všechno a teď ležíme v lehátkách, pijem kafe a čučíme na borce a borkyně a probíráme, kdo má jaký vkus, na zadek, vlasy, tělo a tak :) a taky stihnem pár kravinek a fotek...

Probrali jsme toho hodně, fajn se sedělo, slunko pálí jak sviňa, sucho, ideál na silový závod plný překážek...Jdem se řadit na start...

Tak světe ..tohle je ona,... Martina....Ta, co dostala důvěru a triko s novým logem našeho ne skvělého, ale úžasného teamu!!!        RUNaři

Nic, zahazujem brýle, jdem si nechat popsat ruce startovními čísly a řadíme se do koridoru jak ovce na porážku...Paní si nás ještě kontroluje a rovná borce před a za námi...vše cajk ,tak nás pouští, na závod, na který se nepřipravíš....MAJDAY 2021!!!

Vybíháme mírným klusem, kličkujem a dostáváme se k první překážce. Ta je ve formě dvou řad pneumatik, mezi nimiž je malinký prostor tak akorát se skrz něj prosoukat. Čajíček...Hned za tím je svislá síť z pneu, vyručkovat na plošinu nahoře a pak po laně se spustit dolů a dál...Tady menší zdržení se, ale společně jsme tuhle šílenost rozdýchali. Pak nás čekalo plazení na břiše ve vrstvě sněhu, pod pletivem a borci po nás eště házeli sníh. Teď? Uprostřed srpna? Příjemné to je dostat za krk :) No a tomto duchu se veze celý závod. Cestou necestou, parkem, náměstím, koupání a potápění se v místní kašně. Ručkování, šplhání, plazení na louce pod sítí. Nekonečné brouzdání se v řece, v zablácených roklinkách, koupání se v ultračerném rybníku, koulení pneu se zavázanýma očima, s navigací druhého z týmu, přelézaní sítě, zdi, lovení puku v kontejneru s vodou, teamové skákání v obřím pytli v areálu nemocnice, ...prostě zábava, a mezi tím běh ,ve vodě, do kopce, přes město. Co mě hodně baví je...skvělí dobrovolníci u překážek...usměv, vtip ,pokec...tohle se najde jen tady...Něco přes 40 překážek a jste v cíli...Marťa je naraz k nezastavení a prej chce běžet eště...Asi ji už hrabe nebo co...Já toho mám plné brejle a velkou chuť na pivko, konečně...Závod přes dvě hoďky za námi a jsme v cíli. Fasujem pití a památeční medaile...Jsme BORCI. Oba, jako jeden, jsme to zvládli. Jsem v duchu rád, že to teamleader zvládla a s úsměvem doběhla...

Převlíkáme mokré hadry, cpem se do sprch na přilehlém koupáku a krásně unaveni jdem na guláš a zasloužené pivko...

Opět úžasný závod, atmosféra, pořadatelé...vše na Výbornou...Kecáme, probíráme znova všechny překážky a přemýšlíme jak příště zlepšit výsledný čas a dostat se snad i na bednu???.

Možná za rok znovu.

Zkusím...

Zkusíme...

Běhu ZDAR!!!