Ludgeřovická patnáctka 2019

Ludgeřovice 2.března 2019

Máme v plánu vyběhnout na "Ludgeřovickou patnáctku" . Můj první předjarní závod z ligy POBL. Počasí by celkem ušlo, vypadá to, že chcát nebude. Ale celkem chladno, vypadá to na termo a šustku a rukavičky. Dnes jedem s Markét( běží ) a Radkem ( řídí ). Po snídani, sraz u nich před barákem. Ať jsme včas na prezentaci. Ta je ,,už" od půl 9_té... Start přesně v 10.hodin.  Za startovné dvě kilča máme v cíli párek a pivko, a pořadatelé nachystali pro všechny závodníky tombolu. Parkujeme na louce vedle fotbalového areálu, a už je celkem narváno. Jdeme do řady k prezentaci, vyplnit iniciály a zaplatit. Fičí to tu strašně rychle, což je na takových místních závodech super. Ta organizace je hustá. Mraky ochotných dobrovolníků. Po zaplacení dostáváme jedno startovní číslo a jedno do tomboly a lístky na občerstvení. Zatím je dost času, tak jen postáváme a kecáme pod pergolou. Na stolech mají nachystané minikoláčky a chutnají skvěle, potvory malé :) 

No, nic... už jsme celkem předstartovně nervózní a je nutné to rozběhat kolem hřiště. Běžecká abeceda, poskoky a protahování. Ještě potřebná návštěva WC a jde se na start. Elita a místní borci už jsou nastoupení pod nafukovacím obloukem, tak se jdeme vecpat někam do chumlu. Chtěl bych to dát kolem hodiny, nastavuju hodinky a čekáme na startovní pokyn. 

Začalo odpočítávání a tep se začíná zrychlovat... Mozek vypouští adrenalin do těla, energie chce ven, tělo je napnuté, už jen vystřelit kupředu. Těším se, jsem tu prvně a vůbec netuším co mě čeká. Vybíháme z areálu těsnou uličkou do vrchu, na asfaltovou ulici, po ní asi kilásek směrem ven z vesnice. Pak k lesu po rozblácené polní cestě do lesa, přes kořeny, cestou necestou... :) . A zas afaltka, ale uplně nová. Čumím... Tady v lese a hustá cesta akorát tak na in-line brusle. Po kurzu správného běhání se snažím furt letět po špičkách, držím si tempo, a předbíhám pomalu ostatní šílence. Cesta je rovná a nekonečná. Nohy začínají bolet. Hlava taky zlobí. Chce to vypnout, ale já jsem tady šéf přece! Bojuju dál a ukrajuji další metry z trasy. Držím se nějaké partičky a fičíme. Někde na šestém kilásku je prudká otočka a jedem zpátky. Ještě stíhám placáka s běhnou Niki a odbočujem vpravo do lesa. Tady se cesta mírně klikatí a stoupá někam nahoru. Míjíme opravený bunkr z druhé světové a týpci na nás nevěřícně koukají. Nohy zas volají o změnu stylu na klasiku, ale ještě je brzo... Terén se mírně svažuje a rozbitá cesta se opět mění na asfalt. Klesání je víc než dobré, tak to pouštím a nohám dávám volnost. Už toho přemlouvání se sama sebe mám dost. Teď cítím jako bych jel na neutrál . Běží to skoro samo. Jen se tu nevymlet. Pod táhlým klesáním se opět prudce vpravo dostáváme na tu stejnou táhlou rovinku směrem do Ludgeřovic... Mám pocit, že melu z posledního. Snažím se hlavu přemluvit ať to nevzdává a s ní i nohy. Ve stoupačce vezmu ještě pár borců. V lese jednu slečnu se psem (běhání se psem _canicross) s dotazem, jestli mi ho nepůjčí. Prej už tak netáhne jako na začátku. Seběh po blátivé louce a už vidím Ludgeřovice. Nutná póza pro fotografa a jedem finišovat. Do cíle zbývá asi 1500 m, a není se už na co šetřit! Ještě prohodit pár slov o cílovém pivku s klukem co ho nechávám za sebou a vybíhám na poslední kopeček před cílem, zas prudká odbočka vlevo do úzké uličky a vbíhám na hřiště. Už nemám nikoho před sebou tak nic nerozbaluju a nikým neohrožován zezadu v klidu vypouštím cílovou rovinku. 

Výsledný čas mám osm minut po svém tajném limitu. Zas mi to nevyšlo. Snad příště... Nohy v poho, teplo taky ušlo, cesta nekonečná, samý asfalt. Příště už budu vědět. 

Prvních 180 doběhnutívší dostalo pamětní medaili, tak i já si jdu pro jednu. Hledám Radka, že by snad měl i nějaké fotky, ale nikde ho jaksi nevidím. A tak čekám v cíli na parťačky. A mrznu. Šup ,šup..kaj jako jste, Bože!  Konečně dobíhají, fasují medaile a jdem na vytoužené pivko a teplý párek :) Po jídle a doběhnutí všech závodníků je vyhlášení vítěžů. Z nás hobíků zas nikdo na bedně nebyl... Kecáme dál a čekáme na slíbenou tombolu. Cen je hodně a těšíme se, že nás aspoň jednou vylosují. A taky se tak stalo. Je to lepší než tombola na plese :) Legrace až do konce. Pěkný závod, chutné jídlo, ucházející počasí a luxusní zázemí. Pár cen z tomboly potěšilo, závodní  zážitky nesmazatelné a můžeme se sluncem v duši rozloučit a odjet domů hodit teplou sprchu... :)