Kysucký Dogtrekking u Medveďa 2021

KYSUCKÝ DOGTREKKING U MEDVEĎA 2021

Organizátor: Slovenský klub severských a japonských plemien a Bufet u Medveďa

Termín: 28. 08.2021

Miesto: Oščadnica lyž stredisko Dedovka - Bufet u Medveďa

Tak, běhání sólo bylo letos už dost, nyní je třeba provětrat čtyřnohou parťačku Bris a proč rovnou nezkusit zas něco „extra" .  :) To bych totiž nebyl já...

14 dnů před dalším ročníkem Dogmarathonu u nás, v ČR, pořádají bratři Slováci podobný závod... Mrkám do mapy, mají to kousek za Čadcou, registrace možná na místě, tož jdem! Dvě délky tratí, zn.ideál... V pátek měním kačky za eura, balím hadry pro sebe a věci pro psa, pak brzo spát bo cesta daleká...Ségra nějak nemůže, má čerstvě nového borca tak beru kámoša Vávru...Vstáváme časně, něco do žaludku, psa řádně vyčůrat aj to druhé a možem frčet na Východ...

Od 7:30 do 8:00 mají prezentaci, vůbec nevím „vo co gou" , tak to svižne rubem přes Ostravu směr Třinec a pak na hranice. Doba covidová je tu stále, tak snad na hranicích nebudou problémy. A člověče, nic! Prosfištěli jsme to v klídku, dáváme psí čůrpauzu kousek za přechodem, navigace v klidu, čas tež. Pes se v káře eště nepoblil , jak to má běžně ve zvyku, takže za mě cajk. Bris vylítaná, je čas pokračovat bo už to nemáme daleko...

Kolem 7mé přijíždíme do liduprázdného lyžařského areálu Dedovka, nad vesnicí Oščadnica. Slunko teprve okusuje vrcholky kopce, moc hřát nechce, tak je tu kosa jak swiňa, legíny moc nezahřejou :) a pít můžu až v cíli. Hej, nikde nikdo, slyšíme jen štěkot psů v několika kombících a jinak nic. Hospoda zavřená, žádný stánek, žádný frmol od pořadatelů...Ganc mrtvo aneb Chcíp tu pes...S úsměvem, zatím, čekáme, procházejíc si zdejší areálek...po půl 8mé přijíždí cára a hurá, někdo začíná rozbalovat aspoň reklamní baner...Aspoň víme, že tu jsme dobře...Otevírá se aj hospoda, zdejší horali rozdělávají v kotli oheň chystajíc se robit Oščadnický guláš, někdo vytáhl i repráky a mixák, a začal pouštět všechny slovenské hitovky. Úžasné...no Bomba... Hudba i vůně hořícího dřeva přilákal i zbytek závodníků, zalezlých v teple aut. Všichni se tu  vesele zdraví, asi jinej gang. Ženská část pořadatelského teamu začíná registrovat řadící se závoduchtivé lidičky, tož se cpu aj já. Vybírám delší trasu, nejedu takovou dálku , abych si tu zaběhl trapných 13 kilásků. OMG! Dávám z ruky 15 éček, fasuju lístek na guláš, ňamka, minimatku bez lupy, reklamní tílko s číslem. Brífing na MID trasu (25 km) rychle před půl 9tou, šéfik vysvětluje trasu...kde co a jak, prej nahoře včera lilo, tak máme počítat s tím, že to bude slušně klouzat. A máme se prej držet ve dvou, bo medvědi nějak furt nespí...TVL, co to do p*r*d*e*l*e je za zpestření závodu jako???? Po poradě tedy se eště letím do auta převléct do běžeckého. Boty, dres, batoh s povinnou výbavou dle směrnic pořadatele a můžem vyběhnout. Slzák a podobné odpuzovače medvídků jsem si nějak zapomněl vzat sebou! Tak příšte, jestli bude nějaké...

Vybíháme jak kdo chce, pořadí je na nás...Vychcaně a v klidu nechávám odběhnout nabušence, ať mám koho předbíhat, že? a jdu na to. Bris už nějak záhadně cítí do čeho jsem jí to zas uvrtal a ušima a hrbením, mi chce naznačit něco jako : „ty wole, seru ti na to, běž si to sáááámm!"  Šéfik nás odstartoval, ale Bris se vážne nechce,...Hééérečka...Ale tohle vážně přehání, takové divadlo před publikem...Nezbývá mi nic jiného, než jí kapku roztlačit...

Mapka tratě je fakt ultra malinká, ale dobře se aspoň vleze do dlaně. Zapínám si jen hodinky, mobil a jeho apka s GP_eS mě nechává chladným...Běžím a směřuju své kroky vstříc dobrodružsví.

Hned krásný stoupáček, a konečně cítím teplo ve svalech...Cestičkou mezi domky lezem, plazíme se někam, dál a výš...

Loučím se s trapnou myšlenkou, že si tenhle první závod mimo ČR „odchodím" a startuju ...Nepřijel jsem se tu flákat! Nasazuju tempíčko, hledám ideální, přece jen to je dálka,a rubu to cestou necestou, polem nepolem.

Při výstupu na další kopec slyším cinkání... „Děti, to bude asi klekání." Ale kaj tež, pasáček ovcí...Takový starý děda s pejskem, v takovém krpálu, vede své ovečky na pastvu. Tady se zastavil čas, neskutečné. Bris taky hledí, co to je za divné žrádlo v lese, co zvoní a bečí...

Po výstupu sbíhám někam do vesničky, spíš lyžařského resortu...Samé luxusní apartmánové domky, všechno ve dřevě, luxusní káry u nich...tady si někdo umí užívat...Mrskám to po asfaltu, ať už jsme zas v lese...dobíhám na parkoviště kde je první kontrolní...Típek s borkou, skvělí pohodáři...pohostili mě borovičkou, oplatkou, vodou v Petce, pár slov o pejsanovi ..děkovačka a s přáním štastné cesty je opouštím letíc sbírat další kilometry... A zas do kopca, že???!!! Před vrcholem potkávám vracejícího se běžce, že jako tudy ne e, a jdem jako že eště furt dál na vrch až...Aha...Borec má psa ČSV, tak se do něj Bris kapku zakoukala, a začal ten pravý závod...ale spís jen pro ni :) Stíhací, místy až letící jízda, skrz i okolo kaluží, přes brutální kořeny, šutry, hlavně furt za nimi...Tvl, to nedávám a liju do sebe urychlovač částic! Dnes jsem si vzal dva, bo něco uvnitř mi říkalo, že je budu potřebovat...Držíme se jich celou dobu, někdy musím Bris držet, ať mu nevletí pod nohy, chudákovi před námi...Kličkuju jak se dá, ale jednu bažinu jsem v tom fofru nestihl obletět...a jsem zas jak prase...

Dle mapky se nyní škrábem na nejvyšší bod dnešního závodu...Velkou Raču...1236m.n.m. Cesta jako v poho, jen kdyby nebyl taký pařák...Cítím, že potřebuju další dávku, jako vážně!!! Funíme si to furt za nimi, až mi to přijde trapné, tak se cpem před ně. Jeho pes kapku nechápe, ale jdou nám z cesty...Už se sotva plazíme a vrch nikde, další a další kopeček...Cestička skrz houští a už se objevuje stavení a slyším lidi, ty kráso, jsme tu!!!!

Vrchol zdolán!!! Neskutečný rozhled na všechny strany...Kochačka, fotečka a směřuju své položivé nohy do posledního, šíleného seběhu... A to nevím eště jakého...Měníme se ve dvojici kamzíků letících neznámo kam. Proti nám davy, hloučky lidiček šlapajích nahoru, a světe div se...všichni fandí a povzbuzují, nebo spíš ti, co se nekoukají na mě, jak na blázna. ...Vybíháme z lesa, kolem krav, pořád a furt je to hustý sešup...Hledám poslední, kontrolní bod, hledám, běžím, a furt nic...Až uplně, u poslední lanovky, jsou zašití...

Přicházím v míru a nesměle se ptám ,estli je to už vážně kousek, do CÍLE??? Prej jóóóó´a dostávám zas booorovičku a plecha Staropramenu, asi na zapití...Druhej mi cpe z plného košíku plátky anglické slaniny...Asi jsem v nebi, přátelé...Blbý kdo dává, blbější kdo nebere. Anglickou do huby, alko do batohu, s úsměvem děkuji a pádím kurňa už do cíle...u občerstvovačky tady, potkávám nečekaně i Vávru. Prej si to vyšlápl z nudy a čeká tu na mě...Jééé to váááážně kamarád...

A tady se mi začíná vytvářet nesmazatelně, vzpomínka na tento neskutečně krásnýýý zááávod... Jak je to tu furt z kopca, a boty nemám až tak moc ojeté. No, zmodral mi palec na noze jak swiňa!!!

Sbíháme po klikaté sjezdovce až úplně dolů, do areálu, kde jsem ráno vybíhal...Mám už nervy kajsyk, jak mě ten palec bolí, že neprávem seřvu i svého nic netušícího pejsana. Za což se mu tady veřejně omlouvám : „sorry jako." Malá rovinka a jsme konečne tam kde jsme chtěli.... V cíli. Sundávám jejich trikot, a s díky odcházím umřít někam do stínu hospodských slunečníků. Mě osvítilo a mám u sebe nějaké éčka, bo Vávra má klíče od káry a peněz...neumřu trapnou žízní a jdu si pro jedno. Dávám Bris do misky vodu, odkládám ji u místních fanoučků a jdu si konečně pro jedno orošené. Do dupky, pivko maj z Čech, tak velké zklamání...Ale bodne, to nezapírám :) Za chvíli doráží konečne i kámoš a můžem začít slavit mezinárodní úspěch v dogtrekingu. Cpu se krutě hustým gulášem, Vávra smažákem...Pivka prokládáme, po cestě, nafasovanou, borovičkou a družíme se s místními...Posloucháme jak se kdo kde ztratil na trati, a musí pro ně pořadatel...

Bris tady má plno kamarádů, a  tak je zkouší všechny přeprat, když zrovna nespí :)

Pijem a kecáme, v plánu bylo i přespání, bo večer tady hraje místní kapela a mohla by to být fajná akce na závěr dne. Spacáky máme, aj nám jedna kopretina nabízí svůj stan, že ona spí v chatě...Hmm, ale s díky odmítáme. Při pohledu do řídnoucích řad závodníků a po příjezdu obstarožní kapely, nakonec usoudíme, že nám bude dobře až doma. Dávám proto několik káv a střízlivím...Cesta na hranice v poho i skrz ně...Doma jsme až za tmy, celí, živí a zdraví.

Co říct na závěr? Že příští ročník, se už nebudu tak debilně kochat a selfíčkovat, neskutečně úžasnou, krajinou...A postavím se snad i na stupínek vítězů a nebudu snad zas 4tý, a snad mi nesleze nehet z palce...MOC se těším, na všechno a všechny...Nevypadalo to, ale usměvaví a ochotní pořadatelé, jídlo, i pití, nezapomenutelné...Dík za všechno...

...život je cesta, tak nestůj a Běž!!!

Běhu ZDAR!!!