Dogmaraton 2020

Asi jsem se totálně zbláznil neb tento čin si nedovedu ,,logisticky" anebo tak nějak mozkomíšně vysvětlit. Dostalo se mi cti opatrovat dvouapůlletou fenku československého vlčáka a co mě hned nenapadlo, že? Přihlásil jsem nás na akci s kouzelným názvem Beskydský dogmaraton. Po loňské zkušenosti s ještěďským Skyrace, kde nás pejskaři,běžci, předbíhali a dost svižně, mě to cinklo do oka někde na netu a ďábelská myšlenka si to zkusit on-line byla na světě.

Registrace a startovní poplatek večer zaplacen a googlím co budu na závod potřebovat. No, málo toho zrovna nebylo. Běžecký potroj pro psa, vodítko z nějakým amortizérem...aby cukání psa necukalo i se mnou...a postroj kolem zadku, na mě. Jeden pár botiček na tlapky psa a trénink může začít. Do běžeckého batohu přidat misku a lahví na vodu pro psa i mě, lékárničku s termoizolační fólií. Crosové boty na nohy a můžem vyrazit cestou necestou vstříc nové výzvě. Trénujem okruh cca 16km se zastávkou v Zátiší,konečná tramvaje z Ostravy, kde čepujou dobré pivko, na doplnění iontů...čistokrevná občerstvovačka, no ňi?

Ještě poskládat motiv na nové běžecké triko, po nocích, a co je těžší, najít firmu co mi ho potiskne jak JÁ chcu!!! Všude se chvástají co bůhví neumí a v reálu skutek utek. N*A*K*A*K*A*T !!! ... Meiluju zkušenému nanášeči barev na cokoliv, Alexandru Kubovi z Opavy a za několik dnů si jdu pro ten skvostný výrobek...

Se psem trénujem 2x v týdnu kratší, a dlouhou o víkendu. Ségra jede na kole, pes běží za ní a já letím na gumě za nimi. Střídáme rovinky s táhlými výběhy do kopce, seběhy v lese, pijeme z potoka i u hospody, lítáme aj v dešťu, dopoledním hicu i k večeru, když krvežízniví komáři útočí v lese nejvíc. Dva mešíce uletěly jako nic a už je to tu. Zítra ráno se jede! Večer všechno co je v propozicích, balím , spíš rvu do batohu. Běžecký není moc velký, ale snad to unese všecko.

Budík v 5 ráno,rychle vyvenčit psa i sebe, sobě vločky s proteinem a rozinkami, pes na lačno bo v autě blije. Jdem k ségře a tam se soukáme do auta. Navigace ukazuje hoďku a cosyk a jsme prej tam. V 7:45 je porada, brífing,budou říkat co a kde a jak, tož tam mušim byč. Svižně jedem jak cyp až pes háže malou kosu v kufru auta. Svítí Oskar a nebe bez mráčku. Ranní Beskydy jsou dechberoucí podívanou, která se nikdy neokouká. Uzkými uličkami se přibližujem k místu startu. Běžecký spolek nadšenců v Gutech u Třince pořádá už druhý ročník běhu se psem, a je to dokonce mistrovství ČR. To mě poser!  Jako naprostý nováček jsem pro nás vybral trasu ,, SHORT" ...cca 24 km...Neznaje zdejší kraj, nebudem se pouštěť napoprvé moc daleko :) Parkujem na hříšťátku v malebném areálu klubu a jdem se odprezentovat. Fasujem čip a mapku s naší trasou, pořadatel prohlédne očkovák, zda jsme imuní všemu zlému na trase a vyčkáváme porady. Chodíme sem a tam až slyším z porady jen: ,, nemáte kde zabloudit a přeji vám hodně štěstí" Kurňa, mě jebne. Převlíkám  do běžeckého sebe i psa, ladím hodinky, na mapu ani nemrkám...styl alá Běžím s davem a nemůžu zabloudit, wole :) si říkám...Start je ofiko v 8:00 a je na nás kdy vyrazíme na trať. Prostě libovolně...Já strategicky čekám až je slunko výš a bude líp hřát, a tráva nebude už tak mokrá. Pes je překvapivě v klidu, i vůči ostatním chlupatcům okolo kolem. Kašlem na to, JDEM!!!

Areál v Gutech je pod kopcem, což napovídá, že vybíháme první sladké stoupáníčko.  Mezi domečky klikatíc se asfaltka po čase mizí a vnikáme do lesa. Tu je už kolona fuňařů. Předbíháme slalomem vše co slintá nebo se dokonce válí na zemi :) Na vršku první křižovatka a my běžíme za partičkou vpravo... A ejhle, začíná panika. Paní hlásí chytré hodinky, že je mimo trasu. Nedbaje toho běžíme všici eště kus dál a zastavujem. Kolem žádná turistická značka ani stopy psí v blátě. Koukajíc už i na mě prosebně, vytahuju mobil s navigačkou a do dupky, jsme kus mimo trať! Tož to obracíme a davaj zpátky. My v poho, ale za námí už asi 20 dalších ovcí co se nechaly strhnout davem :)  Komedie a to jsme enem na začátku. No co nás čeká dál????

Rovinku střídá další stoupání, bláto, předbíhání, čuchání a funění...Na jednom ze stoupání se objeví kontrolní bod K1. Tady chtějí mou průkazku na cvaknutí a můžem funět v klidu dál. Vybíháme na malou mýtinku, vrchol Javorový  1032 m.n.m. Sbíháme svižným tempem někam dál a objevuje se krásný výhled ,,někam" . Z lesa vyskakujem na heliportu u Malého Javorového, kde partička kouká do mapky. Máme jít prej dolů po asfaltce kajsyk. Už to tak neženu, a držím si někoho před sebou. Sundávat batoh, abych se díval do mapy nebo mobilu je dost vopruz a jsem už propocený, tak každé takové shazování a navlékání je Eeee. Cesta je jako asfaltový had ztuhlý, roztahujíc se po celém kopci až k jeho úpatí. Sem tam auto, což je kapku nepříjemné a musíme být v zatáčkách opatrní. Dole nás čeká bod K2, místo z názvem Tyra- pod Ostrým, a voda pro všechny slintavce. Označením průkazky nás pouští do druhé poloviny závodu. No a co se stane, když dlouho běžíš z kopce? Správně!!! Někde ho zas musíš vyběhnout. A proč né zrovna tady. Kamenitá cesta lesem, uzké uličky mezi stromky, kluzké kořeny, mokro, a polští lufťáci kolem. Z modré rychle na žlutou a po šterkové cestě sbíháme opět mi neznámé kam. Moc běžců tu není, tak přidáváme ať nějakého doběhnem. Dole, před osadou Tyra jich pár předbíháme, a říkajíc, že běžíme dobře, vyřítí se proti nám spoluběžec z minulého, prvního,přešlapu, že prej tady TUDY je lepší trasa dle místních... A do p*r*d*e*l*e...je to tu zas...

Běžíme svižně, což o to, ale kam, že? Boční ulička končí a my přebíháme hlavňačku a zas, to mě poser, kopec jak sviňa! Maminko moja... :) Tady běžet rovně je asi sprosté slovo nebo co...Drápeme se do kopca s borcem a kecáme, a naraz značka na zemi, že tady uhnout doprava. Přilehlý potok nabízí čtyřnohým cestovatelům kýžené schlazení a nám pár chvilek odpočinku. Furt nahoru, kolem chatiček...,,Kam prej kluci běžíte?  A co je to za závod? Tak makejte"! Před vámi je hodně vám podobných nám nezní v uších jako povzbuzení zrovna... :) Mapku jsem už naštvaně vytáhl z batohu a nepustím ji dřív jak v cíli. Už jsme tři zbloudilci. Přidala se nebo spíš jsme dohonili, jednu slečnu s vlčákem. Funíc se derem skrz hustý porost někam nahoru. Na lesní cestě potkáváme párek starších turistů z nářečím blízkým polskému se slovy, že fotograf je o kus dole pod námi. Mrkajíc do mapy a neustále se navzájem ujišťujíce, že poslední kontrolní bod musí být nahoře, aby se na něho nikdo nevysral popoháníme naše psy tím směrem.

Mapa jasně říká, že fotograf pod námi byl na křižovatce, a my , jako Svatá trojice dobýváme úspěšně vrchol Javorníku asi jako první ze závodníků vůbec :) Lidi kolem na nás dost zvláště koukají. Musíme se nějak dostat asi 800metrů dolů pod nás, na cestu zaslíbenou, k poslednímu bodu K3. No co, běžíme ,ale je vidět, že pes toho začíná mít plné brejle. V půlce klesání narážíme proti nám běžíc skupince, již známých z minula, a taky bloudící, cesty neznaje...Společně nad mapou chybu naši objevujem a během ji hodlajíc napravit. Asi po dalším půl kilásku konečně běžíme správným směrem k bodu kontroly. Super, K3, poslední označení průkazky, psovi je zde dopřáno pití v potoce a mírným stoupáním se ubíráme k cíli. Hodinky ukazují víc jak 25 kilásků. Blouděním jsme si jich pár přidali. Ale teď musíme sebrat všechny síly a doběhnout ...dojít..doplazit se. Pes stávkuje. Píšu ségře, ... Co teď? Kouká na mě a nejde, neběží. Nefunguje. Game over. Hlazením se ho snažím pozitivně nabít a povzbudit. Cesta už není tak hrozná, ale je to ještě kus no. A ona stojí :( Berem to indiánským během, kousek klusem, kousek jdeme.

Pes kulhá na pravou packu ...Na lesní cestě jsem sami. Ještě malý kousek a budem na pěšince po které jsme ráno vybíhali ten první kopeček, a fakt...sbíháme a naraz se pes rozběhne jak cyp. Říkám si, že se kurňa pochlapila a dává do toho závodu ze sebe vážně všechno a ona jen ucítíla ségru, která si z nudy vykračuje lesem s nějakou novou kámoškou...Jen rychle pozdravím a využívám posledních sil a energie kopce k tomu, že asi po pěti minutách vybíháme na asfaltu a klusáme hrdě do CÍLE...

Vypínám hodinky s časem něco málo přes 4 hodiny a skoro 30ti kilásky v nohách. Dostáváme pamětní medailu, banán a něco bylinkového k pití a jdem si lehnout na louku. Pes lehá a usíná. Čekáme než dojde ségra. Představuje nám kamarádku,co jí tady běží manžel, taky s pejskem. Ségra hlídá vyplivlého psa a já můžu na guláš. Ňamka, po závodu ,totálně vysátý, luxusně doplnil energii. Vracím se a jdeme to všechno spláchnout pivkem z lokálního pivovaru. Krapet hořké, ale ujde. Mám svůj lazecký kelímek a tak si nechávám pivko čepovat do něj.

Vyprávím horké chvilky ze závodu sestře, pes spí pod lavičkou. Šikovná psí holka, zvládla to... V areálu je doprovodný program, kde třeba můžete vyhrát potah na zadní sedadla pro psa nebo tak...a to za vyplněný dotazník u Škoda auto...už jen za vyplnění dostanem sluneční brejle. No neber to! Jsou 4 odpo a do hlavní tomboly je dost času a tak se jdem podívat na znovu postavený místní dřevěný kostel...Pes vypadá jak po obrně. Shrbený, kulhajíc, ale jde...Za chvilku už je ok a svěží. Kostel se vážně mistrům tesařům povedl. Pánové..Kloubouček!!!

Pomalu se vracíme do areálu, dávám ještě jedno hořké, kecáme a čekáme. Čas mezi vyhlašováním vítězů závodu SHORT a MARATONU vyplňuje originální, místní skupinka zpěváků a muzikantů v lidových krojích. Moc pěkné, jen kdyby to tak neřvalo všechno. Jsou tu psi a utahaní lidi, a to tu hučí jak v noci na technopárty.

Na mobil mi sms přišla s výsledkem dnešního závodu... Jsme dvacátí v kategorii, ze 38mi doběhnutívších chlapů...Plánoval jsem být v první desítce, ale syndrom zboudilé ovce se mi krapet vymstil...Poučení pro příště, no :)

V 18.hod se začáná losovat a plní očekávání si koušem nehty...Jdem blíž bo co kdyby, že? Furt nic, tak si začínáme fandit...že něco hustého aspoň vyhrajem... A ryp, volají moje jméno. Jupí...tady...Hlasím se a cupitám pro cenu...Velká taška, moc jsme neslyšel ,, wo co se losuje"...Děkuju klukům a jdu za segrou a pejskem... Otevírám tu nádheru a co byste řekli...taška plná různodruhového popcornu. No to jsem eště nežral...Loučíme se s areálem, lidmi, krajem a míříme domů, spokojení, unavení, plní nezapomenutelných vzpomínek a krásné bolesti,a všechno tohle nám už navždy zůstane v mysli jako další etapa našeho života, všeho co k němu a radosti patří. Mé díky a smekám před pořadateli, že tohle někdo dokáže naplánovat a uskutečnit, za takovou lidovou cenu startovného. Kouzelníci...