Cvilínské schody 2019

24.09.2019

Týden po běžeckém víkendu a já jsem marod. V neděli jsem musel v Ostravě prochladnout a rýmečku s kašlíkem jsem někde nabral. A tak jsem se na dnešek těšil...

Na dnešní velmi specifický závod jsem ukecal kamaráda Danka, alias ,,Bzuka" . Mladý to člen státní policie, tož ňákou tu fyzičku musí mít, když neustále honí kdejaké živly :) Nechal jsem nám dvěma udělat teamové trika, ať děláme aspoň v něčem pěkném ostudu, no ni?

Ráno v 8. vyzvednout ještě kamarádku s dcerou...obě běží a ještě budou na Cvilíně prodávat náramky a náušnice vlatní výroby. Cesta z Opavy trvala jen chvíli, přijíždíme skoro na vrchol a pořadatel nás směřuje na odstavné parkoviště. Tak parkujem, oblékáme teplé svršky a jdem si vyzvednout startovní balíčky. Zázemí závodu bylo pěkné, a zatím skoro bez účastníků. Zase, jako obvykle se mi chce na malou, hledám kde a nacházím za kostelem zelenou ,,Toy_tojku"... V 10. se startuje, máme čas se protáhnout a říct si, že jsme pěkní blázni, kaj jsme se to zas dostali...Bože, těch schodů je přes 200, a převýšení 55m? Asi mám závrať :)

Moderátorka všechny běžce i fandy pěkně vítá a prosí o přípravu na START, všech co běží nahoru. 10.minut do začátku, jdu se Bzukem dolů a ještě se mu stačím omluvit, že jsem ho vzal na takové šílenstvo. Zatím to bere s úsměvem a, že příště už mi na sms nereaguje. Dole nás všechny pořadatelka formuje do uličky smrti, podle pořadí od 1_čky... Myslel jsem, že první kvalifikaci poběžíme už po 4. závodnících a nic. Každý sám je vypuštěn na schody co 10.vteřin... Nervy pomalu začínají pracovat. Zkusím si to vyběhnout jako bych běžel po rovince a uvidím co nohy a hlavně dech snese. Průdušky mám chytlé, tak čekám, že je nahoře vykašlu do trávy. Fronta se přede mnou rychle zkracuje a jdu taky na řadu...Koukám na časomíru a ,,Go"!!!!

Běžím, beru to po třech schodech až ke kapličce po pravé straně a odtud už schody houstnou nebo kopec nabírá prudkost?..Už skáču jen po dvou schodech a snažím se běžet, ale co to? Nohy tvrdnou, syndrom tuhnoucí sádry. Tělo chce běžet, ale nohy jsou o dva metry pozadu. Hej, jako mazec! Snažím se, pomáhám si rukama o kolena, zatínám zuby, a doluju poslední síly na finiš. Přece nepůjdu pěšky!!!

Moderátorka už čte moje jméno podle startovního čísla a já proskakuju cílovou čárou a čekám na nohy, až dojdou za mnou. Bolest, co jsem cítil se nedá popsat. Kapku jsem to asi přepálil. Dostávám pamětní medaili a jdu se projít, s přáním rychlé úlevy. Hodně kašlu, je mi divně, ale chodím a roztahuju ztuhlé stehna. Dobíhá Bzuk, a podle výrazu je na tom ještě hůř než já... Čekám, že se tu vybulí a budem volat rychlou... Prej ho bolí hlava a nohy též necítí. Kurňa! Další kolo kvalifikace chce vzát, že to stačilo a jedem dom. ,,Hej, kámo: dáme voraz a dáš se dokupy. To zvládnem a vyběhnem si to eště raz"!!!

Mezi dalším kolem kvalifikace je zhruba 20 minut pauza a tak nabíráme opět síly, já se vyhřívám na slunku bo je mi tu zima. Jo, nedostali jsme se ani jeden do první 16-ctky, tak musíme do dalšího kola kvalifikace...Můj čas byl 1:25s, Bzuk o 3 vteřiny horší. A zas jdem dolů, tentokrát už víme co nás čeká a s plánem strategickým, jdem na start. A zas běžíme každý zvlášť... Už nás je jen pár. Hodně běžců se odhlásilo. No co už. Jdem do toho a poperem se zas s těmi pekelnými schody...

3,2,1...START...běžím, a tentokrát už jen po dvou schodech, až nahoru...Za kapličkou přichází zase únava. Snažím se běžet a držet stejné tempo. Dav lidí kolem schodů se snaží povzbuzovat a snažím se i trochu usmát, ale na to už nemám síly...Jednoho borca ještě předbíhám v samém závěru a jsem v cíli. Kašlu už na to! Dvakrát a dost. Čekám na Bzuka jdeme vrátit čipy k časomíře. Odstupujeme ze závodu. Ale plánovaně. Musíme ještě na hasičskou soutěž O pohár primátora. Pěkně poděkujem a jdeme do auta. Jak Bzuk vychladne a přestane hudrovat, mění se jeho nálada v dobrou a, že příští rok jdem zas a jinak, a nandáme jim to!!! Tož skvělá zpráva kámo. Budu se těšit.

Závěr: velmi nevšední závod, bych řekl i silový a na výdrž. I když čas vítězného borca kolem minuty je pro mně nepředstavitelný, do první desítky bych se mohl příště vlézt... Jsem optimista, aspoň hlava si to furt myslí, že na to mám, s tělem pak musím kapku zápasit. Rozhodně všem doporučuji, skvěle připravený závod, krásná medaile, příjemní pořadatelé, i doprovodný program po celý závod.

Běhu ZDAR...a příště se uvidíme...Cvilíne!