Běhej lesy....závod v Lednici

Běhej lesy- Lednice 27.dubna 2019

Dnes jedem závodit nebo spíš proběhnout se do Lednice. Počasí v Opavě je opět na dvě věci... Mrholí a vypadá to blbě. Teplota taky nic moc na radosti nepřidá (kosa jak z nosa), tak uvidíme jak se to vyčasí dole, na jihu Moravy. Do batohu beru krátké i dlouhé legíny, kompresky a zkusím i kompres.návleky a nové adidasky. Do flašky rozpustit iontové tablety, k jídlu obložené bagety, tejpy na bolavé nohy a mast, oříšky na zobání a můžem vyrazit. Dnešek si zas užiju. Od Ještědu nemám sice nic naběháno, ale cítím se.. Nemusím řídit, protože jedem s Jančou, která dostala celou sérii "Běhej lesy" a nabídla se, že nás sebou vezme. Po osmé ráno už sedíme v autě směr Brno a pak dál směr Lednice...Cestu po naši dálnici není třeba komentovat, na to jsou jiní a tak  po více jak dvou hodinách přijíždíme do krásné Lednice a jejího skvostného parku. Blikající ukazatel u cesty nás směřuje na parkoviště. Cesta tak na jedno auto, Janča mírně nervózní, ať plechového miláčka někde neodře, kolem cesty několik směrovek , že pořád jedem dobře, tak snad nebloudíme :) Zatáčka a už vidíme parkovací louku u Janova hradu. Jupí, jsme tu. Zbývá přeskočit pár ďur a zaparkovat. Vysedáme, berem bágly s věcma bo prej vracet se tu před závodem nebudeme, beztak to bude daleko. No dobře no. Tak jdem!

Další šipky na stromech nás vedou na seřadiště. Fotka u hradu a pokračujem...

I tady není moc teplo, ale dá se. Jdeme za ostatními, dál a dál. Pěšina vede lesem, nelesem až na další louku kde už je slyšet moderátor komentující dětské závody. Přicházíme zrovna jak ti malí špunti startují. Hezké :)

O pár kroků dál už je prezence a málo lidí, tak si jdeme vyzvednout své startovní balíčky. Tady hned potkáváme ,,pražáky". Dva fajn týpky co si taky přijeli zničit těla. Společně si to tu jdeme obhlédnout...

Tři hoďky do startu a není tu pořádně co vidět. Ani co zajímavého okusit. U stánku Dr.Maxe zkoušíme nabízený magnesiový nápoj, kousek dál lidi stojí na společné foto, dál prodávají jelena na praní a vedle zmrzku, do ní teda nejdu. Sedáme na volný flek na zemi a klábosením krátíme čas do 14.hodiny.  Kolem půl druhé se jdeme převléct do sportovního a tašky hážem do úschovny. Když jsme tohle všichni absolvovali, zkoušíme se vecpat do fotokoutku.

Rychlý  "úsměv" a pokračujem směr WC. Holky zas musí. Ale ty fronty. Čas kvapí a to se tam ani nehne. Tolik nervózních běžkyň :) Už jsou skoro dvě , když se snažíme vecpat do koridorů. Zapínám hodinky s gps_kou a vyčkávám na startovní výstřel. Asi je furt plno u záchodků bo dvě pryč a nic se nerobí... Naraz se vepředu cosyk ozvalo a dav běžeckých šílenců se dal do pohybu.

Chvilku se nic neděje, je nás tu hodně a než se to pohne, trvá to. Rozbíháme se jak lokomotiva z nádraží. Fanoušci kolem cesty skandují, je jich tu hafo. Z louky se napojujem na parkovou stezku a je dost vidět, že je sucho. Borci před námi práší jak sviňa. Ani se nedá předbíhat. Pořád je to tu úzké,vyčkáváme a držíme davové tempo. Mrkám kde nás to asi vede a zrovna vybíháme z parku vstupní branou z areálu ven do městečka. Asfaltka a konečně víc místa. Lidé kolem postávají a koukají. Asi po deseti minutách se ocitáme na polní cestě. Zas se to tu shlukuje, ale tempo už je živější. Následuje mírné klesání k velkému rybníku Hlohoveckému. Běžíme po hrázi a uprostřed je stánek s lidovou cimbálovkou. Běžíme kolem a krásně nám hrají na  cestu, ale nepoznám co :) Na koci mizíme v lese, vybíháme kopeček a na něm první z několika Lednicko Valtických památek, a to Tři Grácie. U nich je první občerstvovací stanice. Dle hodinek a naběhaných km je to nějak brzy, ale co už. Dávám vodu, cvakám foto a běžím dál.

Slunce se prodralo skrz mraky a začíná příjemně hřát. Cesta je tu v lese hlinitopísčitá, místy jen koleje v trávě. Ale dá se :) Klikatí se jednou vlevo, pak zas vpravo, rovinka, sem tam zvlněná, ale pořád v lese. Fajné ticho přerušované sem tam nějakým funícím běžcem.

Běžíme v klidu dál a blížíme se k další napájecí stanici před Rendez-vousem. Z dálky už je slyšet "voda, ionťák" ! Přibíhám a dožaduji se piva. Vodu ne e :) Prej je až v cíli. K čertu. Tak do sebe hážu vodu. Ionťák mi nedělá na závodech dobře. Dělám další foto a letím zas za parťačkou.

Máváme na fandy kolem cest, s dětmi co natahují ruce si dáváme placáky a snažíme se držet jakž takž solidní tempo na dvě hodiny běhu. Nak křižovatkách stojí dobrovolní hasiči, u stánků s pitím a ovocem plno ochotných lidiček. Zatím super pohodový závod. Kochačka lesem. Držím ,,špičkové" tempo dle kurzu pana Anderleho, tak uvidím kdy to nohy budou chtít změnit. Od Ludgeřovic slušný posun, pořád v klidu, bolest v lýtkách mírná, i kotník drží, ale něco v něm cítím, nebude to dobré. Snažím se na to nemyslet a dál si to tu maximálně užívám.

Kolem cesty jsou nařezané klády a voní krásně lesem. Paráda! Dělám kraviny, zkouším fotit i za běhu a snad se něco i povedlo. Zas slyšíme nějaký fandící hluk. Asi se zas k něčemu blížíme. Mezi stromy se objevuje kaplička Sv.Huberta a u něho banda skandujících lidiček. Přibíhám k nim, šahám si pod triko a vytahuju z ledvinky mobil :) A oni se smíchem koukají. Zaostřuju a partička hromadně křičí : "Sýýýýýýýýrrr" . Cvakám, s palcem nahoře jim děkuji , zastrkávám mobil zpátky pod triko a fičím zas po cestě dál.

Přehoupli jsme se přes dvanáctý kilásek, cesta nás vypouští z lesa mezi pole a v dálce je vidět stavba Nový dvůr. A ještě kus před ním je další občerstvovací stanice. A zas je slyšet: " voda, ionťák" ! Přibíhám a zkouším na ně opět tu svou frázi: " vodu nechci, pivo nemáte" ? Prej tady zase nemají. Říkám, že mě sem poslali z předchozí občerstvovačky s tím, že tady už určitě bude :) . Vodu nechcu! Nejsem žába, bože...Všechny jsem opět dosti pobavil. Exnu vodu z kelímku a zas se dávám do pohybu. A kruci, po tom se mi chce na malou, ale momentálně jsme jaksi na planině a není kaj se o za co schovat.

Pokračujem tedy dále, já v naději, že se nějaké vhodné místečko k vypuštění tělních tekutin najde a zleva se k nám připojují běžci ze "třináctky"( 13.km trať). Tady to trošku zhoustlo, nebo spíš opět. Teď je to kličkovaná na živo. Nejsme žádní běžci s výhledem na medaile, ale je znát, když má někdo jiné tempo. Kde to cesta dovoluje, předbíháme. Mírným seběhem se dostáváme k dalšímu rybníku s názvem Mlýnský. Ptáci v rákosí štěbetají, my se na břehu potíme a  furt předbíháme. Malé stoupání, přeskočit koleje a jsme zas na hrázi s cimbálovkou...Ááááá, cítím, že se vše zas v dobré obrací a my míříme do cíle. A zas přeskákat ty kolejové železa na cestě a zas kolem břeha rybníka fičíme s jazykem na triku dál.

Jo, jak běžíme tím kochacím tempem, a míjíme vesměs běhny, čtu si běžecké motta na tričkách. Jedna má: "žádné stresy, běhej lesy" s krásně duhovým stromem uprostřed. Čtu to nahlas, tak se dotyčná vždy zasměje. Pokud ví co má na zádech teda :) Pak je tu dost lidiček běžících za Dr.Maxe, a skupinka Mattoni FreeRun, i Šneci v běhu.

Míříme k poslední občerstvovačce. Tady už obsluha mírně nestíhá nápor běžců z obou okruhů. Fotím si kelímkové odpadiště. Nezávidím dobrovolníkům jejich úklid :)

Převýšení na trati je minimální, furt je to nekonečná rovinka, koukáme před sebe a barevný had z běžců se klikatí mezi poli a mizí v dáli v Lednickém parku. Už to nemáme daleko,dvacka v nohách a sil rapidně ubylo. Tělo už toho má dost. Snažím se parťačku hecovat, ať nepolevujeme v tempu a nejdem nad 6.min/km. Dnes jsem jen na vodě, banány jsem si nedával a je to znát. V břiše prázdno :)

Cestou v parku míjíme Janův hrad a tady jsme dopo od něho šli na start, tak už chybí fakt jen pár set metrů. Proti nám už začínají chodit borci co už to mají "za sebou" , s medailí na krku. Zdá se mi že někdy nevěřícně koukají. však co, nešli jsme sem závodit, ale na kochačku. Kdy jindy se tu dostanem a tak blízko ke všem památkám, a nějaký čas máme v paži. Vybíháme z lesíku a fičíme konečně do cíle a na motivační pivko, odměnu za tu dřinu. Honza z Prahy na nás mává a povzbuzuje na těch posledních metrech. Probíháme pod nafukovacími oblouky v cíli a stíhám ještě hodit selfíčko. Jana, řidička, už to má taky za sebou a čeká hned za cílem :)

Super! Máme to za sebou... Úleva a pocit svého vítězství zaplavuje tělo, všechno to najednou opadne, bolest, horko je pryč a endorfiny štěstí jsou v krvi.

Hned za cílovou bránou je stánek pro přeživší, už jen vodou. Tady bohužel obsluha totálně vyhořela. Ovoce už žádné, k pití jen voda a to ještě v pár kelímcích, nové nestíhají plnit. Asi špatně nadimenzovali kapacity. Jak jsem psal dřív, sloučili se dvě trasy a závodníků razantně přibylo a byl to problém jak při běhu na tak úzských cestách, tak na občerstvovačce. A v cíli se to kouslo. No nic, jdem do řady na  vychlazený ovocný Birell. Tady narážíme na" běhny" z jižních Čech. Parta úžasných lidiček, se kterými jsem měl možnost loni běžet z Prahy do Plzně...Kecáme, smějem se a sosáme nealko. Čekáme na Romana, druhého z pražáků :)

Po nějaké chvíli se tu objevuje, jsme všichni, tak jdem pro suché věci do šatny. Převléct se do teplejších věcí je úleva, sedíme a svačíme. Jo, a jdem si sednout na pravé pivo do stanu, kde je i o fous tepleji. Zkoušíme uzenou klobásu z ryb. HMM :)

A je tu tombola. Každý závodník dostal ke svému startovnímu číslu i ústřižek do tomboly. Jdem se postavit k ostatním čekajícím. Hlavní cenou tady je horské kolo za hodně peněz, a tak tajně doufám, že ho vyhraju :) Cen je asi pět, ale ani jednu jsem já a ani nikdo z nás nevyhrál. Škoda ...

Balíme se a míříme přes park zpět k hradu, kde máme auto. Slunce příjemně hřeje, cikády tady řvou fakt jak krávy i tak brzy z jara. Loučíme se definitivně s Lednickým areálem procházkou k Janovu hradu. U něj malá pauza u stánku s jídlem, kde se míjíme se známými. U aut se loučíme s pražáky, přejíc si navzájem šťastnou cestu domů. Další úleva v podobě uvelebení se v autě je luxusní. Startujem a míříme přes kotěhulky na dálnici a "domů" !

Závěrem: pěkný rovinkový závod, příjemné prostředí kolem rybníků a památek ve voňavých lesích. Trasa dobře značená, křižovatky hlídané hasičema, přeběhy hlavních cest pak policií. Pro vítězochtivé běžce doporučuju tlačit se před startem do předních řad. Možností kde předbíhat bezpečně bylo v prvních kilometrech málo... Zázemí ucházející, snad víc budek pro baby na WC, a taky bych uvítal víc stánků s jídlem a nemusí to být něco echt, stačí párky nebo nějaké rychlovky. Hladoví zbytečně  stáli ve frontě na jeden stánek. A víc lidí na cílovou občerstvovačku. Tohle se kapku nepovedlo. A neřeším, že v balíčku nejsou dárečky od sponzorů. Prej se to zhoršilo oproti loňsku. To zas mi je šumák, takových "klebet" beztak mají všichni doma mraky. Startovné jsme sehnali až jako náhradníci, po termínu, takže se dá běžet i když přešvihnete uzávěrku .

                                          " Žádné stresy, běhej lesy"!