Běh na Emu 2019

Neděle 15.září 2019

..říkám, že jsem blázen..dva závody po sobě...o víkendu...místo gaučinku, tohle není normální...

Probouzím se s kusy betonu místo lýtek a tak hned sahám po masážní emulzi od kamaráda. To musím rozjet jinak si dneska ani neškrtnu... Proč to první lítání tak bolí??? Mažu a zkouším cupitat. Nic! Tak mažu znova a furt...Protahuju lýtka, ale bolí jak cyp...Jsem k smíchu...Chodím jak čerstvý eunuch. To musí povolit.

Navlékám kompresky, obouvám boty do terénu a jedem do centra Ostravy, najít hrad a vyzvednout startovní balíček. Parkujem a jdem. Baba hubatá u vstupu mě hned sjede, že tudy ne, ale bokem přes druhou bránu. Se omlouvám a jdeme bokem na prezentaci. Ta je v průjezdu a fučí tu slušně. Kosa a jde to tu pomalu. Tankuju do sebe ionťák a v batohu mám speciální uryhlovač částic pro stav nejvyšší nouze. A nouze nastala zrovna dnes...

Čekám na výdej čísla a už se mi zase chce na malou. To dycky před startem, tak čemu se divím, že? Trasa dnešního specifického závodu je něco přes 8 kilásků...převýšení 118 m. No, a nohy furt né a né povolit...To jsem tomu dal. Rychle exuju tajný životabudič bo už není na co čekat. Se tu dneska nechcu kantnut pod Emum!

Konečně fasuju číslo, dnes bez čipu. Ok, nalepit na triko a směr WC pro vytouženou úlevu a jdem na start...

Pořadatel nás všechny nacpe do malého průchodu na hrad a začíná nahlas odpočítávat... 10,9,8,7....3,2,1...START!  Tak, holky moje bolavé, pojďme!

Zapínám ještě rychle hodinky a běžím za davem stejných šílenců jako já :)

Asfaltová cesta se stáčí k řece, přes most a pak úplně k ní. Podél vody asi tak 3 kilásky, pak zpátky nahoru a na další most a po něm nám pořadatel hlásí příchod očekávaného stoupání na haldu Emu. Kličkujem po cestě vzůru, po schodech, kostkách, parčíkem, po cestičce a začíná pořádné stoupání mezi stromy...cestou necestou až vybíhám přímo pod Emou...Kamení,šotolina, prach, smrtelné stoupání a do toho ta žlutá kula nad hlavou peče jak cyp! Cupitám až na vrch, kde banda místních podnapilých mladistvých něco blekotá a pokračuju v pronásledování nějakého týpka...Kličkujem po uzké cestičce mezi stromky dolů, v serpentýnách, přes kořeny a výmoly. Hlavně se tu nevymlet... Sbíháme dolů až zase mám pod nohama asfalt a znovu jdu do závodního tempa. Sleduju průměr na hodinkách a nic moc jako. Borca se držím, ale kazí mi opět průměr, tož davaj! Valím to dál, urychlovač funguje, sil je dost i dechu. Z kopce to pouštím...šetřím kde se dá a vidím další cíl v černém triku. Asi někdo z ,,Černých plic" ...Napojujem se zpátky na cestu a schody jako při cestě nahoru..sbíháme k mostu a z něj dolů k řece...Černoplicníka mám před sebou, držím tempo a vezu se... Hic neuvěřitelný, ale už jen snad poslední kilásek... Výběh k parku před hradem, a ten karas zrychluje!  Jako tušil jsem to, ale hážu na něj bobka...Po včerejšku rekordy trhat odmítám. Se vší parádou, nikým neohrožován vbíhám do hradu a ukončuji dnešní extra slušný závod...

... a jdu si pro pivko...konečně vytoužená odměna...velké pivko po běhu v tom hicu bodlo..

Závěrem: krásný běžecký víkend..plný endorfinů štěstí, ale i bolesti po běhu... Přístě víc trénovat... Za ,, pár kaček" krásné výběhy se stejně praštěnými lidmi, kouzelnou přírodou i industriální Ostravou, paráda . Co dodat??

                                            ...Těším se na další...Běhu ZDAR!