Běh 17.listopadu Ostrava Hrabová

Nedělní mokré ráno... Probouzím se s myšlenkou, že bych jako nejel. Ale mé druhé,,já" mně tahá z postele. ,,Pojeď se proběhnout, bude krásně a v Hrabové jsi ještě nebyl"...

Beru své nové triko s kompreskama, mikinu a pití, sedám do auta, vyzvedávám ještě svou ségru a vyjíždím. Všude mokro, teplota malinko nad 7 stupňů, ale slunce zvěstuje krásné dopoledne.

V předvečer jsem narychlo studoval propozice a mapku kde a co. Zaregistrovat se musím v prostorách ZŠ Hrabová a start je pak o kousek dál na místním náměstí přesně v 10.hodin ráno. Vyjíždím tedy dřív ,,bo co by kdyby"...

Cesta v poho, i školu jsem našel na první dobrou. Parkujem a já se jdu za 150,- zapsat do kategorie mužů ,,ještě" do 39ti let. Času dostatek,tak  sledujem příchozí závodníky a závodnice. Asi půl hoďky zbývá do startu, zamykám cáru a jdem najít to náměstí. Klidná čtvrť ta Hrabová :)

Asi se blížíme v dobrém směru, protože každou chvilku mineme rozběhávajícího se borca nebo zahřívající se běhnu. Poslední odbočka mezi řadovky a jsme na ,,náměstíčku"...

S ubíhajícím časem to tu celkem slušně hoooustne. Jako předvoj před běžci jsou nachystaní kluci na podivných strojích z místního clubu :) Starosta na slavnostní řeč nedorazí, prej je nemocen. Škoda :) Pořadetel nás všechny uvítá a začne mávat závodním koltem jako, že to odstřelí. Super. Je mi celkem zima, tak ať už nás vypustí...!

3..2..1..PRÁSK!!! Mačkám hodinky a vybíhám...Lidi, pardon, běžci všech krevních i věkových skupin vystřelí do úzkých uliček mezi domky a auta. Bo některým je cesta malá :), pravotočivá zatáčka, po ní rovinka kolem garáží, pak ostře vpravo po ještě užší uličce mezi domečky, přes hnusnou průmyslovou zónu na most nad řekou a na cyklostezku. Jo, ještě musím zmínit vítr. Půlku trasy foukal, jako dost, do ksichtu. Bylo dobré se za někoho pověsit :) Asfalt..nekonečná rovinka, kochačka a dýchání do tempa...Smrtící otočka kolem kužele, nahození na původní tempo a následuje cesta zpět. 5ti kilometrová trasa tam, a zpátky, na náměstí. Kolem cesty bylo pár lidí koukajíc celkem nevěřícně :) Držím se za borcem ve slušném tempu, ale cítím, že mám na víc. Trochu píchání pod břichem, ale nedávám tomu na důležitosti. Soustředím se hlavně na dýchání. Bo ,, co neudýcháš, to neuběhneš"!!! Beru dalšího a snažím se dotáhnout bandu před sebou. Daří se! Těsně před mostem je mám a jdu dál. Nezrychluju moc, jen tak co to jde. Další a další mizí za mnou. Čím víc se blížím cíli, tím počty ,,slabých kusů" řídnou a jsou tady blázni stejně oplácaní jako já :) A jde se na ,,krev" ... Cítím blížící se konec závodu i mých sil... Dávám ještě dva nebo tři, stíhám ještě pózu pro fotografa a zahýbám vlevo na cílovou uličku k náměstí... Šlápnu do toho , ještě prosfištím kolem nějakého dědy a dobíhám umřít pod cílový oblouk...Štěstím...i když ten výraz tomu neodpovídá...

10 km za 45.min. Velká spokojenost. Jdu si pro sladký povidlový koláč a čaj, a k tomu dostávám pamětní medaili, vskutku originální, wau :)

Dal jsem to jako 24.závodník ve skupině do 39.let. Slušnééé.

Závěrem: doporučuji všem hobbíkům, běh 17. listopadu patří mezi takové ty   ,,domácí závody". Nenáročná trasa, absolutní rovinka, pořád asfalt, není kde zabloudit a všude klidno. I veverku jsem tu zahlédl. Přátelské prostředí, fakt super...